Tátova smrt
Prolog: Sice tomu člověku já osobně říkám táta ale byl jo pouze mámin přítel.... Ale ja ho milovala jako tátu.....
Tátova smrt
Když tu tak sedím a přemýšlím o čem psát, napadá mě pouze zkusit vyjádřit emoce. Jistá důvěryhodná osoba mi jednou řekla, že bych měla psát častěji, protože mi jdou krásně vyjádřit…. =)
Byla jsem malá holka, chodila jsem asi do 4té třídy. Bylo zrovna odpoledne a mamka mě vyzvedla po škole, udělaly jsme malý nákup a jeli domů, kde na nás měl čekat táta, zrovna měl ležet v posteli a být na neschopence.
Pamatuji si docela dobře tu chvíli, vidím to s odstupem času jako ve zpomaleném filmu…. Auto zastavilo a já vylítla jak „namydlenej blesk“, abych ho mohla pozdravit. Zůstávali za mnou rozražené dveře. Ve chvíli kdy se přede mnou objevily dveře ložnice, jsem se zastavila a pomalu otevřela. Následoval okamžik, který mi moje vlastní dětská mysl odepřela na dost dlouho. První pohled mi padnul na prázdnou postel, pak na zem…. na tátovo nehybné tělo….. studené, bílé a pod ním v dřevěné podlaze už vsáknutý červený flek asi od krve…. vedle jeho hlavy ležel hrneček převrácený na bok….
Zarostla jsem do podlahy, po chvíli nedýchání jsem se rozeběhla za mámou. Beze slova jsem jí padla kolem pasu. Nejdřív nevěděla co se děje ale její mateřská intuice jí napovídala, že se něco děje. Najednou jsem cítila tlak na ramenou, jak mě odstrčila a běžela do ložnice….. Ve chvíli kdy zmizela ve dveřích, mi teprve začalo všechno plně docházet.
Úplně mi vše došlo ve chvíli, kdy jsem došla k otevřené ložnici a slyšela jsem mamku mluvit do telefonu: „ano je studený, prosím dojeďte okamžitě!“
Pak vyšla z místnosti, celá ubrečená mě vzala za ruku, zamkla Stavení a šli jsme čekat na „Sanitku“ …. jakmile dojela, poslala mě k sousedům, kde jsem měla kamarádky . Prý: Ať tam na ni počkám.
U sousedů jsem sice byla, ale pořád jsem stála u okna a pozorovala co se tam děje. Nejdřív tam „zářila Sanitka“. Za malou chvíli se v zatáčce příjezdové cesty vynořil černý velký Nissan a za ním Policie. Pozorovala jsem ten houf lidí, hemžících se okolo našeho baráku. Chvíli se „policajti“ bavili s mojí matkou, pak všichni zalezli dovnitř a ven po pár minutách vylezli dva chlápci v černém, vytáhli nosítka a mířili si to směrem do domu.
Mezitím jsem viděla, jak jde brácha ze školy…… když šel po záspi, zrovna kolem něj tlačily nosítka a na nich v černém pytli tátovo tělo. Nechápal to všechno okolo, tak zalezl domů. Za chvíli musel odejít, doma to prostě nevydržel…. Hlavně ne s matkou, která si sním ani nebyla schopná sednout a vybrečet se…..
Když všechno vyřešila, viděla jsem ji jít směrem pro mě, tedy k sousedům. Otevřela jí paní sousedka, se kterou byla asi hodinu a půl na verandě, odkud vylezli obě ubrečené. Mamka mě objala a brečela…..brečela tak dlouho až jsem se taky „rozbulela“. Ten den jsme spali u tety, mamka nechtěla spát doma, jako malá jsem to nechápala, ale čím jsem starší tím víc to začínám chápat…..