Každý, když se narodí má svou budoucnost, svůj osud, nikdo si ho nevybírá a to je jediná spravedlnost na Světě aspoň podle mě. Jenom si vybíráme cestu, jak k tomu osudu doputujeme životem. Tendle příběh není o tom, jestli někdo má svůj osud těžký nebo lehký. Je o jedné bytosti, mě natolik drahé že jsem se rozhodla o ní napsat.
Luneta, francouzsky Lunette se narodila, když se psal rok 1981(?). Byla to dcera kobyly zvané Luna atd. dovezené z Topolčanek ze Slovenska po velmi významném otci, nádherném bílém plemeníku. Musím uznat, že když jsem viděla dobovou fotografii jejího "tatínka" musela jsem uznat, že se potatila, ty nádherné, bílé, rovné rysy musela podědit prostě po něm.
Slyšela jsem, že jako mladou kobylku ji koupil nějaký handlíř s koňmi, který měl asi temperamentního araba poprvé ve stáji a nevěděl co s tak mladým „nevyjančeným“ koněm dělat. Z té doby na její duši zůstalo pár jizev. Vždycky je nejlepší mladého koně utahat prací, ale ne ho strhat na závodech s vlakem. Možná že jako mladá byla rychlá, to arabové bývají ale co já si ji pamatuju, už taková nebyla. Pro mě to byla starší, moudrá, šklebivá kobyla, a nejenom pro mě.
Jeden z jejích zlozvyků bylo dotahování sedla. Při téhle „akci“ nemohla stát jako normální kůň, ona speciálně musela chodit. Byla schopná vymést s každým v okruhu 5 metrů. Možná proto milovala, když jsme se proháněli po výběhu bez sedla a udidla tryskem, tam a zpátky. Možná že přiježděná byla dobře ale na úkor čeho……
Nebo si pamatuju, když mi mamka vyprávěla, jak ji učily tahat. Nevím, jestli to byla pravda ale, kdyby se mi dostalo potvrzení, okamžitě bych vyjela a toho chlapa bych si našla. Nevím možná, že někomu přijde normální dát koni na krk chomout, normálně ho ustrojit do postroje a uvázat ke sloupu, položit před něj kýbl s ovsem a čekat až se naučí do toho chomoutu opírat, mě to tedy normální nepřijde. Podle mě je to barbařina přímo hnusárna. Je to jako uvázat hladového člověka za nohu a dát před něj do zlatova upečené kuře, co asi udělá………?
Od tohohle člověka si ji koupila pí. Máková u které se prý začala šklebit, kdo ví jestli nebyla šklebivá už dřív, ani bych se jí nedivila.
Tam se moc dlouho neohřála, protože jsme ji pak koupily my. U nás v boxu byla dokonce i útočná a to hlavně na děti, ale pak jí mamka domluvila „lopatyho“ metodou že jí nikdo neublíží, ať toho nechá……
Potom už byla jenom šklebivá, sice až na pár výjimek, kdy byla schopná vyprovodit cizího chlápka který se jí nelíbil z boxu během pár sekund……XD Ale patřilo mu to, ona mu jenom vysvětlila, jak se má chovat a to slušně……=D Byla to prostě dáma s velkým D…… a k dámám do pokoje se přeci vchází až po klepání.
U nás byla až do její smrti. Umřela v 24 letech, to je požehnaný věk na koně. Během let u nás nám dala 3 krásná roztomilá hříbátka: Latifu, Hvězdičku a Labaquana. Všechny šly z baráku pryč dřív než jsem je stačila pořádně poznat. Vlastně Hvězdička jediná už mezi námi není, proto to jméno….. umřela dva dny po porodu na neprůchodnost žaludku….
Byla to skvělá matka a znamenitá klisna. Po smrti Hvězdičky už měla takový strach o svoje hříbě, že nebyla schopná jít se svím potomkem dál jak kilometr od stáje. Pak z ní byla nepříčetná bestie…..
Do všech z mojí tehdejší rodiny se vryla hluboko do srdce…… Nikdy na tebe nezapomeneme Lunette
Náhledy fotografií ze složky Luneta
Komentáře
Přehled komentářů
Klisna Luneta neměla být zařazena do chovu.Typickou vlastností araba je,že snáší nepřízeň okolí,tedy i špatné zacházení.V žádném případě by se to nemělo odrazit v jeho povaze.
Lunette
(Vekky, 24. 9. 2011 22:42)Ahuj. Ráda byh se zeptala , jaký původ má Luneta. :) Je možné aby Její matka Luna, byla ustájena ve St.Plzenci u Plzně? Prosím kdyžtak napíšete mi víc informací o Lunetě na e-mail? :) Díky Tumova.Verry@seznam.cz
nikdy
(tubalkain, 13. 9. 2013 12:06)